Imunotest

Imunoanalýza je bioanalytická metoda, která využívá vazebnou specificitu reakce antigen-protilátka k měření přítomnosti nebo koncentrace analytu v biologickém vzorku. Imunochemické testy se používají v klinických laboratořích pro různé účely.

Zásada

Všechny typy imunotestů jsou založeny na reakci analytu, který se váže na specifickou protilátku. Smícháním a inkubací vzorku spolu s imunoanalytickými pufry se analyt váže na protilátku a tvoří imuno-komplex. Toto se oddělí od nenaváznaných částí a následně se změří aktivita volné nebo vázané frakce.

V posledních letech bylo mnoho imunotestů významně zjednodušeno ve prospěch konečného uživatele.

Imunochromatografické testy laterálního toku

V imunochromatografických testech laterálního toku vzorek protéká nitrocelulózovým testovacím proužkem spolu s komponentami testovací soupravy. Složky vzorku jsou odděleny sorbenty a imunochemickými reakcemi kvůli rozdílům v jejich pohybu. Pokud je ve vzorku požadovaný analyt, barevné mikrokompártmenty se shromažďují a váží na předem definované místo na nitrocelulóze a vytvářejí barevnou čáru, která je pro uživatele snadno rozpoznatelná (tzv. gradient).

Fluoroimunoanalýza

Fluoroimunoanalýzy jsou obvykle založeny na protilátkách značených fluoroforem. Jakmile se protilátka naváže na antigen, fluorofor je excitován světelným zdrojem, což vytváří dočasnou emisi světla, když se vrátí do základního stavu. Světlo je vyzařováno s vyšší vlnovou délkou, než je vlnová délka použitá pro excitaci, a je zaznamenáváno speciální čtečkou.

Vývoj v posledních letech umožnil implementaci fluorescenčních imunoanalytických systémů v kombinaci s imunochromatografií pro point-of-care, s výhodami vyšší citlivosti při detekci analytu, jednodušší manipulace se vzorkem a zamezení chybným interpretacím.

Imunochemické testy mohou detekovat cílovou molekulu kvantitativně, semikvantitativně nebo kvalitativně v séru, plazmě, plné krvi, moči nebo ve výtěrech ze sliznic, tj. nosu, krku nebo urogenitálního traktu.